Zvláštní je, že když jsem tu skladbu poslouchal, tak mne vzala a říkal jsem si “je skvělá.”

Samozřejmě tam slyším spousty věcí, které by se daly doladit a vylepšit, ale na to, že to byla má první skladba nahraná doma, tak je to v pohodě. 

Abyste věděl, o čem se bavím, tak si ji můžete poslechnout zde…

Dnes se divím, proč jsem jí nezveřejnil. 

Měl jsem strach to udělat. Nevěděl jsem, jaké budou reakce a pamatuji si, že když jsem jí pouštěl jen rodině, tak jsem trnul, co na to řeknou.

A tohle je ta základní myšlenka a zároveň největší iluze a průser. Myslet si, že se musí líbit všem. Spoléhat se na názory druhých. Dělat to proto, aby se to líbilo druhým.

Kdyby se Beatles rozhodovali podle názorů druhých, nikdy by nevydali žádné album a asi by skončili hrát po tom, co je spousty nahrávacích společností odmítlo s tím, že ta hudba nikoho nezaujme. Takových případů je samozřejmě spousty.

Jedna jednoduchá myšlenka mi dost pomohla. 

“Ať uděláš cokoliv, bude tě jedna polovina milovat a druhá polovina nenávidět.” Tak to prostě je…

Nemá to nic společného s tím, že to je dobré nebo špatné. Je to naprosto v pořádku. 

A nemá to nic společného s tím, že když se to někomu nelíbí, tak je dokonce něco špatně s námi- takto si to totiž často vykládáme. 

Důležité je uvědomění, že je to v pohodě. Je tady rozmanitost. 

Někdo pomeranče rád a někdo je nesnáší. Neznamená to přeci, že jsou pomeranče špatné. 

A stejné to bude s vaší tvorbou a s vámi.

Jak to, že to tak nevnímáme? 

Není se co divit, v dětství je naše mysl až hypnotická k větám našich rodičů, a pokud často slyšíme věty typu…

“Ty raději nehrej, nezpívej, to je hrůza, bolí mne z Tebe hlava.” Ty jsi k ničemu…. Z Tebe nikdy nic nebude….. No, na Tebe tak všichni čekají…” apod., tak je vaše identita a sebehodnota pošlapána. Tak to prostě je.

A tohle, bohužel, zažila většina z nás, jen každý v jiné oblasti. 

Jak už jsem psal výše, na tomto webináři popisuji, jak se dá těchto strachů a blbých pocitů zbavit a tím opět získat svou osobní sílu a cítit, že dokážeme mnohem více než si myslíme. 

Pokud netvoříme, buďme alespoň velice opatrní v našich hodnoceních, hlavně pokud jde o naše milované.

Vůbec není třeba být falešní a mít takový ten “Americký přístup”, kdy dítěti, které udělalo kaňku, říkají rodiče: “No ty jsi šikulka. To je krása. Fenomenální - Jsi naprosto skvělý/á” apod….

To zase vytvoří člověka, který očekává, že jeho “kaňka” na papíře nadchne všechny, a pak má ohromné deprese, že to tak není a byl třeba odmítnut galerií, která nechce vystavovat jeho kaňky .o).

Stačí vynechat hodnocení a větu typu: “TY JSI…” a dodat pochopení a podporu. Můžete třeba říci jako rodič: “Jsem rád/ráda, že tvoříš - pokračuj. Hlavně, že Ti to dělá radost, baví tě to, to je fajn… “ apod. 

Pokud máte dar tvořit, a je jedno co, hudbu, obrazy, básně, grafiku, ale vlastně cokoliv, co vychází z Vás, klidně i recepty .o))), tak tvořte a nezajímejte se o názory ostatních, ale o radost z tvorby a sdílení. 

Není to samozřejmost - ne každý ten dar má. A vesměs jsme talent, dar nedostali proto, aby jsme tvořili do šuplíku.

Hodně tvořivé radosti. 

Míša a Tomáš 

Síla Zvuku a 7 Energií Života