"Všechno je to k ničemu, asi to tak má být."

V rámci našeho kurzu se naučíš, z frekvence 4 000 x silněšjí než láska, ovládat tři unikátní tvůrčí síly, které denně utvářejí Tvůj život. Tyto síly, které většina lidí používá nevědomě s nechtěnými výsledky, Ti pomohou hravě a rychle přetvořit každý aspekt Tvého života.

Pokud neovládáš tyto 3 unikátní tvůrčí síly, pak je i Tebe ovládá Ego. Většinu času uvažuješ nad tím co nechceš, v hlavě máš negativní myšlenky, strachy a obavy.  Připadáš si slabě a nevěříš si. Často žiješ hlavně pro druhé. Pokud zvědomíš tyto 3 tvůrčí síly a začneš je souladně využívat Ego začíná slábnout a ztrácí nad Tebou moc. Nacházíš sama sebe. Narůstá Ti energie, sebejistota, vše jde snadněji, zažíváš více radosti a lehkosti. Každý den vidíš jak se život proměňuje. Žiješ tu nej verzi sebe sama.

Navenek jsem měl všechno - skvělou práci, partnerku, dům, finanční hojnost.
Ale uvnitř jsem roky cítil prázdnotu, která mě denodenně pronásledovala. 

V 16 letech jsem prožil něco, co navždy změnilo můj život. Zažil jsem den naplněný láskou a radostí, kdy jsem byl sám sebou a následoval svůj vnitřní hlas. Když jsem se vrátil domů, otec mě za to brutálně zbil. Nejsou teď důležité okolnosti. Důležité je, že v tu chvíli jsem učinil rozhodnutí, které mě ovládalo dalších 20 let:

"Když dělám to, co cítím, vede to k utrpení. Nemohu tomu věřit. Od teď budu žít tak, abych dělal radost ostatním."

Stal se ze mě jedničkář, vzorný syn, úspěšný manažer - bytí jsem vyměnil za pochvaly, ale.... Nikdy jsem to nebyl skutečně já. A teď už vím, že jsem jen přežíval.

Až kolem mých 35 let, na jednom mužském semináři, jsem vyslovil svůj nejsilnější životní záměr. To co je můj úkol tady.... To pro co si tady přišla má duše...

Tak prosté - "Být sám sebou."

Tak jednoduchá věta a já se rozplakal.  Cítil jsem, jak je to neskutečně těžké.
Rozplakal jsem se, protože až tady jsem pochopil, jak dlouho jsem žil cizí život,
a jaká chyba to byla.

Rozhodl jsem se, že chci být sám sebou. Přestat žít pro druhé, pro jejich radost a začít žít podle toho, co uvnitř cítím. Nebýt v rozproru sám se sebou. Jenže jsem nevěděl, jak to udělat. 

Nedokázal jsem říci, co cítím, protože jsem měl stále strach, co si o mne pomyslí, nebo jsem nechtěl tomu druhému ublížit. Nedokázal jsem udělat to, co jsem věděl, že bych udělat měl, protože mne opět sevřel strach a vzal mi sílu. Připadal jsem si slabý a k ničemu. 

Trvalo mi dlouho, než jsem poznal, tvůrčí síly, které jsou ve hře, a většinu času působí skrytě proti mým záměrům, přáním a touhám.

Nikde se o nich moc nemluví, nikde se o nich neučíme, jsou skryté, utajené.

Vypadá to jako magie a přitom...

Vše si to nosíme pěkně v sobě, a proto před tím nemůžeme nikam utéct. Nedá se před tím schovat. 

Pokoušíme se nějak změnit to, co se nám nelíbí na sobě, druhých a životě, ale bez znalosti souvislostí a fungování všech těchto tvůrčích sil, je to jen vysilující marná snaha.

Neustálý kolotoč nadšení a zklamání...
Nadšení a naděje, když příjde nějaká nová zpásná myšlenka, technika. A zklamání - frustrace, když se to zase nepovede.

Pokud nejsou tyto tvůrčí síly pochopeny a vědomě využity, je to jako se snažit jet autem se zataženou ruční brzdou.

"Tolik seminářů, knižek, kurzů a workshopů, ale výsledek vůbec neodpovídá mému snažení a vynaloženému času i energii." 

I Tvůj život a osud je nerozlučně spojen s těmito tvůrčími silami, a Ty je nemůžeš nepoužívat. Prostě to nejde. Jsou všudypřítomné a každou sekundu se podílejí na tom, co zažíváš, na tvorbě tvého osudu. 

A pokud je neznáš, budeš je v 95% času používat nevědomě, bohužel přesně k tomu, co nechceš, tak jako většina lidí. Budou neustále působit proti tobě, sabotovat tvé snahy a záměry.

Tvůj život je o dřině, snaze, kontrole. Způsobuješ si tím velký stres, po čase dojde energie, přichází naštvání, pocity viny, vyčerpání, beznaděj a apatie.  

Je to jako tlačit do kopce obří sněhovou kouli, na kterou se nabaluje jen více sněhu, s pocitem, že tě brzy převálcuje. Což se dříve nebo později stane. 

Příjde nějaká životní facka, kopanec - vážná nemoc, velký úraz, nehoda, rozpad vztahu apod. To se nás život a naše vyšší vedení snaží upozornit, že to děláme hodně blbě, a je potřeba změna. 

Pak se z odstupem podíváš na to, co se Ti děje, co jsi vytvořil/a, a říkáš si: "ale takhle jsem to přeci nechtěl/a." 

• Jsem nadšený/á, mám své sny, představy a touhy - chci změnu.
• Začnu na tom s nadšením pracovat.
• Mé tvůrčí síly, o nichž většinou nevím, nejsou v souladu a jdou proti sobě.
• Nejde to tak jednoduše, jak jsem si představoval/a, po čase to začíná být  vysilující a nadšení i síly upadají. Jakoby bylo něco proti.
• Dříve nebo později přichází zklamání - vzdám to.
• Po čase se ale nadchnu znova, nebo pro něco jiného.
• Jenže scénář se díky neznalosti všech tvůrčích sil a souvislostem opakuje.  
• Je to bludný kruh a pocit beznaděje se umocňuje.
• Vzdám se další snahy, přestanu snít. Řeknu si, že to tak asi má být.
• Tady skončí většina lidí a začnou jen přežívat v každodenních rutinách.
• Uvěřím, že to je prostě život, že to nemohu změnit, řeknou si "už to nějak doklepu."